„Kdo přestal žít iluzemi, ten už nemá srdce, neboť náš cit, ať už jej vyvolalo cokoli, je nemyslitelný bez volnějšího či užšího vztahu k bližnímu. Jak se ale máme pro něco nadchnout, když poznáme, jak je to ubohé a pomíjivé? Člověk ztratí svůj cit, jakmile svět, v němž jediném se srdce může rozpínat, nechá padnout závoj, jakmile člověk přestane věřit v síly duše.”
» Giacomo Leopardi | Citát #26
Autor: Giacomo Leopardi
(29. června 1798, Recanati -14. června 1837, Neapol) byl jedním z největších italských básníků. Pocházel ze šlechtické rodiny, náležel mu titul hraběte, kvůli tělesné slabosti se v dětství věnoval především studiu. Jako samouk dokonale ovládl klasické jazyky a už v osmnácti letech publikoval své první vědecké práce, především z oboru klasické filologie. V roce 1819 vydal své první básně (ve starořečtině), v roce 1821 dvě italské básně (Itálii, Když bylo zamýšleno postavit ve Florencii Dantův pomník), které mu vynesly okamžitou slávu a uznání. Přibližně v té době se ale začala rozvíjet jeho neobyčejně pesimistická filosofie. Leopardi věřil, že celý život je jen neodvratné a nevyhnutelné utrpení, ze kterého existuje jediná cesta, totiž zánik. Tuto rezignovanou životní filosofii vtěloval do svých básní i próz. Kvůli tyranskému otci odešel od své rodiny, protloukal se velmi chudě jako spisovatel, překladatel a filolog. V roce 1824 vyšly jeho básně poprvé knižně. Onemocněl oční chorobou, putoval po Itálii po domech svých přátel, psal a pomalu umíral. Od roku 1833 žil v Neapoli, kde napsal své básnické skladby Západ měsíce a Ginestra. Tam také zemřel.
Strana: první